Verše

Zase jednou po roce
se nám blíží Vánoce.
Justinka si na chvilinku
hraje s Nikčou na maminku.
Pečou sladké cukroví,
nikomu to nepoví!
Ale Vítek s dobrým čichem
už se chechtá s plným břichem,
cukroví jim všechno snědl,
sám ho upéct nedovedl.

Strojej se stromy světýlkami,
takhle to dělaj i mí známí.
Vánoční úklidy taky na co,
to je tak, jak se o Velikonocích maluje vajco.
A proč kapr, proč ne vepřový?
Kdo mi na tyhle otázky odpoví?
A proč olovo tvarovat?
Já chci hodovat!
Já nejsem z Ruska, nedívám se na MRAZÍKA,
však ani na českýho MAXIPES FÍKA.
Nevěřím na oříšky splněnejch přání,
co se stane, to je daný
a věci se víc než třikrát směj opakovat,
pro svý přání člověk musí bojovat,
pak si výkon těch dnů bodovat.

Koleda, koleda,
dárky se rozdávají.
Není divu, že
všichni se usmívají.

Největší poklady
na celém světě
k nohám ti složí ten,
kdo miluje tě.

Mám ruce spletené a hlavu plnou myšlenek,
jestli to nechat být, nebo za to bojovat.

Jestli bojovat za lásku, která se nenaplní,
nebo jestli zůstat a žít s tím pocitem,
který se ve mně vždy probouzí,
když Tě jen vidím.

A věř mi, že se snažím ze všech sil,
ale slábnu pokaždé, když jsi blízko mě.

Snažím se být v pohodě, ale ty pocity
se ve mně stále vrací, jen když stojíš vedle mě.

Člověk už je unavený z takového boje,
jen stále předstírat, že se nic neděje.

Řekni mi, jestli mám za tím vším zavřít dveře,
nebo jestli mám být blízko Tebe.

Pokračování básničky

Změnil celý svět
ten maličký květ,
který je v mém srdci,
nic jiného už nechci.

Jupí, jsou tu vánoční svátky!
Čekají na nás dárky
a taky plno cukroví
a jmelí, co byt ti provoní.

Vánoce jsou tady zase,
opečeme zlaté prase
a všechny dárky spálíme,
hlavně že se najíme.

Když jeden miluje druhého,
je to něco moc krásného.
Nad lásku ve světě není,
na tom se těžko něco změní.

Sním o políbení,
však nikdo tu není,
o kom bych snila
a pak ho políbila.