Verše

Miluješ-li, máš-li rád,
musíš jí to najevo dát.
Aby o tobě věděla
a taky tě chtěla.

Sladký je jak hrnek medu,
obavou se třese hlas:
Bez Tebe to nedovedu,
moje milá, sveď mne zas.

Proč se každý diví,
že láska dělá divy.
Vždyť je to přeci jasné
- milování je tak krásné!

Krása lásky spočívá
v tom, když se člověk podívá
do něčích očí
a hlava se mu točí,
srdce zrychleně bije
a on ví, že žije.

Miluje mě, já to vím,
každý večer o tom sním,
že jsem jeho jediná,
a sladce se mi usíná.

Žiju život nad míru
ve chlastu mám svou víru.
Piju víc než běžný lidi
nevím co v poučování jiný vidí.
Skoro s každým se hádám
díky chlastu tenhle svět zvládám.
Nechápu vo co se lidi snažej
proč si radši nezapařej?
A jestli přišli na tenhle svět se stresovat
takhle už bych nemohla existovat.
A proč vědět kde co leží a umět rovnice
nebere mi to palice.
A já se chci smát a ne se trápit
to znamená že se vždycky musím napít.
V opileckým světě vládne optimismus
ať je demonstrace nebo komunismus.
A povinnosti jsou jen zdánlivý
vymysleli je blbci střízlivý.
Sami lidi vymysleli pravidla
tak jako recepty na buchty a povidla.
Jak můžete vědět že správný je celou historii dějin vědět?
Proč nejdete všichni do hospody sedět?
Nechápu k čemu střízlivost
to už radši kuřecí kost.
Střízlivost je nudná a smutná
a nealko mi vůbec nechutná!

Až láska přijde před tvůj práh,
nemusíš mít žádný strach,
bude to moc krásné
a jako hvězdy jasné.

Lásku v srdci mám
a je rozhodně opravdická,
já to nepředstírám,
realita je fantastická.

Lásku v srdci mám,
přesto umírám.
Umírám, protože
- ach můj bože! -
on mě nemá rád,
vůbec mě nechce znát.

Jak krásné to je,
když člověk miluje,
to popsat ani nejde,
kolik lásky se do mě vejde,
tolik jí chci mít,
nikdy jsem se necítila líp.