Verše

Ticho a tma,
prázdnota a zmar,
chtěl jsem ji milovat,
však jiný dostal ten dar.

Když jsem šel z kina,
potkal jsem skina.
Problém byl v tom,
že to byl Rom!

Jestli slunce, bůh či voda, nevím, nevím - to je hodně zpět.
Že ale máma tobě život dala, to vím, to bylo dnes.
Až poznáš tu lásku - pro její srdce života dech.
Je už z tebe máma s tátou, co nový život vdech.

Ahoj živote.

Slečny a ženy,
vážené paní,
k čemu je život?
No k milování!

Je prý v celostátním zájmu,
neustále zvedat ceny nájmu.
Zvedá se i cena mlíka,
vody, plynu, elektrika.
Jenom ten můj nezbeda
se nezvedá a nezvedá.

Vítr nese pírko ptačí,
za ním běží kočička,
cyklista se vyhnout snaží,
v trní nechal očička.

Seděl z rána důchodce,
na lavičce v parku,
upálil ho vagabund
jak Johanku z Arku.

Láska není laskavá
ke všem,
mně třeba přináší
časté kroupy
s deštěm.
Hrává si se mnou
na slepou bábu.
- „Šachová dáma”,
vždy zmizí mi
v davu.

Opřena o lampu
tiše tu rozjímám,
o lásce, která je
prý krásná a bláznivá.

Stojím na nároží,
tma se mě dotýká,
celá rozechvělá,
snad proud mnou
protýká.

- Kdy najdu lásku,
sebe se ptám,
ač léta běží,
já ji neznám.

Proč mám srdce kamenný,
chladný, jak dláždění,
když lásku prostírá,
ten koho nevnímám?

Proč mám srdce ohnivý,
pohled, tak vášnivý,
když on mě nevnímá,
hned hořím, hned zhasínám?

- To není láska,
je to jen klam,
vždyť druhý den nevím,
že byl, jen se zdál.

Jen tři slůvka v srdci měj,
miluj, čekej, odpouštěj...