Verše

Až já budu v hrobě spáti
a ty půjdeš okolo,
zakopni a zlom si hnáty,
ty škaredá potvoro.

Slizký slimák
hledá slinu,
co ukápla mu
na list
rozrazilu.
Po listu
se klouže,
neví, co je sliz,
co slina,
zmatený,
oči na stopkách
kulí pouze.

Plno vloček kolem poskakuje,
to nám Vánoce oznamuje,
tak šup, ať nakoupíme dárky,
a už si jen užívat svátky.

Mikuláš
s čertem,
andělem jdou.
Maminko,
schovej mě,
ať k nám
nepřijdou.
Byls hodný,
- nezlobil,
nemáš se čeho
bát.
Anděl
ti dárek dá.
Uvidíš,
budeš rád.

Voda protkaná
sinicemi,
všude kolem
řasy!
Labutí pár
čeří hladinu...
- Štítím se,
plavat v ní
nebudu asi.
Za vstupné
komfort bahenní,
nabídli
na koupáku.
- Nebe si aspoň
prohlížím,
jak blankytně
modré je.
- Být na zemi,
koupu se
v něm
a beze
strachu.

Jen jednou do roka,
přichází Štědrý den,
s klidem a pohodou
každý je spokojen.
Rodiny schází se
v ten den zas pospolu
ke štědré večeři,
zasednout u stolu.

Denní shon po roce
najednou není
a běžné starosti,
jsou v zapomnění.
Jen klidná nejsou
očička dětí,
dá se z nich vyčíst
jejich napětí.

Zda splní Ježíšek
všechna ta přání,
až zvonkem zazvoní
znenadání.
Jakmile zazvoní,
běží pod stromeček,
aby tam našly si
toužený dáreček.

Bílé dálavy hor,
v nich ten podivný tvor,
zjišťuji už,
že je to sněžný muž,
chlupaté tělo, zuby jak vlk,
dávám se před ním na úprk.

Řezníka jsme pozvali,
vykrmili svini,
s nadějí jsme doufali,
že přibere i tchyni.

Až zablikáš,
čerte, rohami,
chytnu Tě
za ocas,
mám dost
odvahy.
Zažiješ peklo
na zemi,
vyženu Tě Tvými
vidlemi.

Když oči se klíží a chce se Ti spát,
člověk myslí na toho, co má rád,
mé srdce je zrychlené,
myslím stále na Tebe!

Na stromě je hnízdo a v něm zpívá kos,
v mém srdci je prázdno, máš na to nos,
potřebuji někoho mít rád
a hezčí dívku než Ty si nemůžu přát!

To je mé ano, těším se moc,
až Ti to říci sám budu moct.