Verše

Potkala jsem dívku.
Ta dívka plakala, oči oteklé, srdce zničené.
Bylo na ní vidět, jak moc ho miluje.
On si ale jen stěžuje, že je mladá.
Nechce ji, protože jí je jen 15 let.
To je ale divný svět.
Dívka zahlédla blízko les.
Nebrala ohledy na pytlákovu lest.
Vběhla do lesa...
Střelba, křik!
Dívka leží uprostřed lesa,
s krvavou ránou na hrudníku.
Nedýchá! Nežije!
Umřela pro lásku.

Znám křišťálovou studánku,
kde konopný je les.
Tam poznal jsem já mariánku
a odletěl do nebes.

Byl jednou jeden bus,
jmenoval se Hus,
byl to velkej hnus,
na zádech měl plus.

Mám bohatství, které málokomu stačí,
bez koruny v kapse, oči štěstí zračí.
Popelka, co holoubka si předchází,
má ráda, pomáhá z nesnází.
Přítel, kamarád věrně po boku stojí,
toť pouto, jenž mě s ním navždy pojí.

Láska je slovo, láska je cit,
kdo nemiluje, nemá právo žít!
Kdo nemiluje, ten nemá rád
- to není přítel ani kamarád!

Tak mě tuhle napadlo
zahrát malý divadlo.
Převleču se za sluníčko, co rozzáří ti den,
převleču se za měsíc, co uchrání tvůj sen.
Převleču se za písničku, co vytáhne tě z nudy,
převleču se za mapku, co ukáže ti kudy.
Převleču se za úsměv, co ti na rtech vykouzlím,
převleču se za zázrak, kterým tě pak okouzlím.
Převleču se za svůdnost, co na kolena tě dostane,
převleču se za rozkoš, co nakonec nastane.
Pak bez masky a převleku budu sama sebou,
budu tou, co navždy bude s tebou...

Srdce srdce milovalo,
srdce srdci lásku dalo,
to srdce teď srdce prosí,
ať to srdce v srdci nosí.

U Kolína v hospodě
čekají servírky na koně,
bujní oři dovádějí,
nechutně si s nimi hrají.
Přijde jedna teplá baba,
která byla roky sama,
převrat v krčmě nastal rázem,
slušný člověk je tam blázen.
Jedna teplá ostatní zahřála,
podivná situace nastala.
Alkohol teče proudem stále,
hospůdka zve vás dále...

Polámal se mraveneček, ví to celá obora,
o půlnoci zavolali Julínkova doktora.
Doktor chrastil pokladničkou, Cikrt těšil neplakej,
zaplatíš-li poplateček, do rána ti bude hej.
Zaplatil mu 30 Kč, navíc ještě za předpis,
ráno skončil v nemocnici, takřka zralý na odpis.
Čtyři stáli u postýlky, Cikrt si mnul ručičky,
peníze se jenom sypou do té naší kasičky.
Nedožil se mraveneček ani druhé hodiny,
stoupla prudce zadluženost té mravenčí rodiny.
Poplatky za nemocnici, kremaci a rakvičku
dokonale vyprázdnily tu mravenčí kasičku.
Neměli už mravenečci, z čeho by dál mohli žít,
poradil jim strejda Cikrt peníze si vypůjčit.
Sjednali si rychlou půjčku za necelou hodinu,
nadlouho pak zadlužili svou mravenčí rodinu.
Tímto končí ten náš příběh a co k tomu dodat víc,
za rok přišel exekutor, nezbylo jim vůbec nic.

Má lásko, mám tě ráda,
věř mi a buď zdráva,
jsi moje sluníčko,
jsi moje zlatíčko,
jsi moje štěstíčko!
Už nevím, jak lásku ti projevit,
už nevím, jak lásku ti říct,
jenom vím, že mi uvěříš!