Básničky 14281 - 14290 / 15791
Miluji tě jsou slova,
co říkáme si oba.
Miluji tě umí plno věcí,
roztančit, rozesmát, rozplakat, rozzářit,
a ještě víc přeci.
Srazit, zvednout,
před druhým si kleknout.
Umí rozehřát i zamrazit,
umí i nakazit.
Jsou to jen dvě slova, co si říkáme,
jsou to jen dvě slova, a přece je nejvíc vnímáme.
Těmi slovy i válka se dá začít,
i rozjasnit oblohu a slunce otočit.
Jen dvě slova vyjádří, co člověk cítí,
jak moc mu chybí ta osoba k žití.
Ta osoba, co jí to říká
a při každém písmenku srdcem vzdychá.
Já ti to teď říkám
a svým srdcem vzdychám:
JÁ TĚ MILUJI, lásko moje,
a mé vzdychající srdce je jen tvoje.
co říkáme si oba.
Miluji tě umí plno věcí,
roztančit, rozesmát, rozplakat, rozzářit,
a ještě víc přeci.
Srazit, zvednout,
před druhým si kleknout.
Umí rozehřát i zamrazit,
umí i nakazit.
Jsou to jen dvě slova, co si říkáme,
jsou to jen dvě slova, a přece je nejvíc vnímáme.
Těmi slovy i válka se dá začít,
i rozjasnit oblohu a slunce otočit.
Jen dvě slova vyjádří, co člověk cítí,
jak moc mu chybí ta osoba k žití.
Ta osoba, co jí to říká
a při každém písmenku srdcem vzdychá.
Já ti to teď říkám
a svým srdcem vzdychám:
JÁ TĚ MILUJI, lásko moje,
a mé vzdychající srdce je jen tvoje.
To jel jednou s vápnem
pan Lhotský do Pyšel,
na železničním přejezdu
vlak houkat neslyšel.
Mašina se trefila
přímo doprostřed,
bílo jako o Vánocích
bylo kolem hned.
Pan Lhotský se oklepe
a v klidu vystoupí,
situaci zhodnotí:
No to je na houby.
Pořád je to ale lepší,
nežli včera v Praze,
kdyby se to bylo stalo,
to jsem vezl saze.
pan Lhotský do Pyšel,
na železničním přejezdu
vlak houkat neslyšel.
Mašina se trefila
přímo doprostřed,
bílo jako o Vánocích
bylo kolem hned.
Pan Lhotský se oklepe
a v klidu vystoupí,
situaci zhodnotí:
No to je na houby.
Pořád je to ale lepší,
nežli včera v Praze,
kdyby se to bylo stalo,
to jsem vezl saze.
Tma za okna se vkrádá,
hvězdy pozoruješ ráda,
jak jasné se zdají,
až dech se tají.
Jak jsou strašně daleko,
až srdce se Ti uleklo,
sevřel Ti ho noční chlad
- kde je ten, co má Tě rád?
Je dál než ty hvězdy?
Je daleko už navždy?
hvězdy pozoruješ ráda,
jak jasné se zdají,
až dech se tají.
Jak jsou strašně daleko,
až srdce se Ti uleklo,
sevřel Ti ho noční chlad
- kde je ten, co má Tě rád?
Je dál než ty hvězdy?
Je daleko už navždy?
Víš, o čem sním, když v noci uléhám,
když svoje trable, smutky odkládám?
Sním o princi s kšticí tmavou,
statným tělem, krásnou hlavou.
Do tváře nevidím, nezkoumám ji,
totiž, mé srdce vidí přesněji.
Zavírám oči slastí a čekám.
Cítím úsměv, jež mi prolétl tváří.
Vidím prince jet vstříc dálkám,
jak jeho smích v slunci září.
Vím dobře, co cílem jeho cesty je,
dobít srdce princezny spanilé.
Když potkají se tváří v tvář,
ona touží dotknout se prince zas.
On nebrání se, objímá ji, tiskne k sobě,
oba klesnou v zem v té dávné době.
Když hledí do očí si sobě v úctě samé,
princezně tekou slzy horké a slané.
Pokračování básničky
když svoje trable, smutky odkládám?
Sním o princi s kšticí tmavou,
statným tělem, krásnou hlavou.
Do tváře nevidím, nezkoumám ji,
totiž, mé srdce vidí přesněji.
Zavírám oči slastí a čekám.
Cítím úsměv, jež mi prolétl tváří.
Vidím prince jet vstříc dálkám,
jak jeho smích v slunci září.
Vím dobře, co cílem jeho cesty je,
dobít srdce princezny spanilé.
Když potkají se tváří v tvář,
ona touží dotknout se prince zas.
On nebrání se, objímá ji, tiskne k sobě,
oba klesnou v zem v té dávné době.
Když hledí do očí si sobě v úctě samé,
princezně tekou slzy horké a slané.
Pokračování básničky
Babička má Adélku,
má od písku prdelku.
Nemůže jít sama příště
do mokrého pískoviště.
Příště navštívíme hřiště,
nebo půjdem do bludiště.
má od písku prdelku.
Nemůže jít sama příště
do mokrého pískoviště.
Příště navštívíme hřiště,
nebo půjdem do bludiště.
Narozen do světa plného změn.
Z života údivu dodnes jsem nevyšel.
Jakub mi říkají z tolika jmen.
Sudičky šeptaly, já je však neslyšel.
Dávno již nenosím dětské bačkůrky.
Myšlenkou předběhnu spontánní čin.
Pozvolna otvírám osudu komůrky.
Vědomí mé už rozpozná splín.
Přemýšlím o cestách v životě lidském.
Kam vedou a zdali na výběr mám?
Poučen z nezdarů, jenž nekončí ziskem.
Sám sobě naději pod polštář dám.
Od sebe oddělím dobré a zlé.
Ponechám zoufání nad popelem snů.
Zametu za sebou vzpomínky zaniklé.
Celý se rozdám v náruč budoucích dnů.
Až jednou duše má ztratí mé tělo.
Nechci sklonit hlavu a skočit v jámu zapomnění.
Chci jen, aby se nebe otevřelo
a já vyměnil svůj život za nekonečné snění...
Z života údivu dodnes jsem nevyšel.
Jakub mi říkají z tolika jmen.
Sudičky šeptaly, já je však neslyšel.
Dávno již nenosím dětské bačkůrky.
Myšlenkou předběhnu spontánní čin.
Pozvolna otvírám osudu komůrky.
Vědomí mé už rozpozná splín.
Přemýšlím o cestách v životě lidském.
Kam vedou a zdali na výběr mám?
Poučen z nezdarů, jenž nekončí ziskem.
Sám sobě naději pod polštář dám.
Od sebe oddělím dobré a zlé.
Ponechám zoufání nad popelem snů.
Zametu za sebou vzpomínky zaniklé.
Celý se rozdám v náruč budoucích dnů.
Až jednou duše má ztratí mé tělo.
Nechci sklonit hlavu a skočit v jámu zapomnění.
Chci jen, aby se nebe otevřelo
a já vyměnil svůj život za nekonečné snění...
Život a svět
» Různé
Přidáno: 25. 8. 2010 - 7:15
Posláno: 30x
Známka: 2,13 od 32 lidí
Přidal: James
Autor: © Libustka
OHODNOCENO
Tvář letmo laskám plachým polibkem,
jak kolibřík se květu zlehka dotýká,
já v šeru zřím Tvou svůdnou siluetu a čas,
ten s Tebou mocně utíká.
jak kolibřík se květu zlehka dotýká,
já v šeru zřím Tvou svůdnou siluetu a čas,
ten s Tebou mocně utíká.
Stalo se to včera, toho osudného dne,
kdy ostrá dýka bodla mne.
Dýka zloby patřící duši nenávistné,
již měla jsem za přítele.
A dnes je konec, četla jsem z řádku,
cítila jsem, že nebudu v pořádku.
Teď snažím se, ze svých zbytků sil,
neupustit těch tisíc slz,
které pro tebe mé oči roní,
ale tvé srdce se přesto zlobí.
Já však nevím, jak jinak ti říct,
že nebyla jsem ti vždy vstříct,
a proto tu smutnou tvář mám,
již za vlasy schovávám,
i když vím, že i přes nehody a uplakané líce,
jsem měla tě ráda převelice.
Slyším, jak mé srdce buší,
však jistý hlas mi šeptá do uší,
že tvá slova nic nezruší.
Tyto pocity mé diktují si do řady,
ale ty si pamatuj, že budu tě mít ráda navždy.
kdy ostrá dýka bodla mne.
Dýka zloby patřící duši nenávistné,
již měla jsem za přítele.
A dnes je konec, četla jsem z řádku,
cítila jsem, že nebudu v pořádku.
Teď snažím se, ze svých zbytků sil,
neupustit těch tisíc slz,
které pro tebe mé oči roní,
ale tvé srdce se přesto zlobí.
Já však nevím, jak jinak ti říct,
že nebyla jsem ti vždy vstříct,
a proto tu smutnou tvář mám,
již za vlasy schovávám,
i když vím, že i přes nehody a uplakané líce,
jsem měla tě ráda převelice.
Slyším, jak mé srdce buší,
však jistý hlas mi šeptá do uší,
že tvá slova nic nezruší.
Tyto pocity mé diktují si do řady,
ale ty si pamatuj, že budu tě mít ráda navždy.
Co ta mateřídouška
šeptá včelce do ouška?
Co jí šeptá, kdekdo hádá
- včeličko, já tě mám ráda!
šeptá včelce do ouška?
Co jí šeptá, kdekdo hádá
- včeličko, já tě mám ráda!
Zvířata a příroda
» Různé
Přidáno: 23. 8. 2010 - 14:28
Posláno: 73x
Známka: 2,70 od 67 lidí
Autor: © Jan Čarek
OHODNOCENO
Básničky 14281 - 14290 / 15791
Nastavení Počet na stránku: 1 | 5 |- 10 -| 15 | 30 | 50 | 100
Řadit podle: přidání -| hodnocení | posílanosti | délky | názvu | náhody
Verš: nezáleží -| střídavý ABAB | sdružený AABB | přerývaný ABCB | krátký AA | volný ABCD
obkročný ABBA | různý Autorské: nezáleží -| ano | ne
Filtr obsahu: odblokovat lechtivé | odblokovat sprosté | odblokovat nechutné | odblokovat drsné
SMS filtr: ne -| 1 Vodafone | do 2 | do 5 | 1 T-Mobile | do 2 | 1 O2 | do 2 | 1 SR | do 2
( Při současném nastavení se některé básničky nezobrazují. ) ( zobrazit všechny )
© 2009-2025 www.verse.cz | Zveřejňování děl jinde je bez souhlasu autora zakázáno!!! | Pište nám na info@verse.cz
» Soukromí » Letem.cz - další naše weby » Spřátelené weby
» Anekdoty | Hlášky z filmů | Legrace | Pranostiky | Přání | Přísloví | Psí jména | Psí kalendář | Ráj SMS | Textíky | Užitečné informace | Vtipy