Verše

Vzpomínám na Tvé polibky po ránu,
vzpomínám a nemám lék na ránu,
co mi zbyla, když jsi odešel.
Zbylo jen zoufání a mráz mě obešel.
Nebe se zakrylo černými mraky,
smutné ráno se choulí rozpaky...
Zlá rána plná vzlyků a čekání,
zlá rána, bez slunce a vzdychání.
Píšu Ti, miláčku, že zas kvetou jabloně,
polib mě pod třešní a vezmi mou dlaň do dlaně.
Píšu Ti, miláčku, že srdce mám u ledu,
nezlob se, miláčku, jinak to nesvedu.
Jak vyschlé je koryto potoka,
když se ho den co den sluníčko dotýká,
tak vyschlé jsou moje vzpomínky na Tebe,
láskou zahřej mě! Ale mě jen zazebe!
Odešels jak pohroma,
zapomněl sis mě doma.
Zapomněl na naše objetí,
zapomněl... Řekni - jak je ti?
Odešels jak duha po dešti,
touha a vzpomínky mě vzaly do kleští.
Odešels jak sníh, co pod paprsky slunce začal tát.
Odešels... Prý nemám se už ptát.
Z tvých posledních dotyků jsem cítila jen chlad.
Odešels... Máš jinou teď asi rád...

Když se do tvých očí podívám,
vidím tam velký oceán,
oceán tvé duše průhledné,
hluboké, až mrazí mě.
Když se na tvé oči dívám,
vidím tam, že nejsem sám,
vidím tam totiž sebe,
to v tvých očích hledám nebe.
Tvé oči jsou jako měsíc v úplňku,
který se odráží v nočním jezírku,
nebo jako květ,
který kvete hned,
jako řeka, která teče ke mně,
a nezastaví se, dokud není ve mně.
A když ti slzy z očí kapou,
i mé oči se rozpláčou,
tak je prosím zavři hned,
ať je řasy pošlou zpět.

Važ si, sladká, šenkýře i piva,
jenom pij a prodloužíš svůj věk,
z Nové Paky pivo rozehřívá
a máš-li známé, pijte vespolek!

Do dlaně Ti píšu prstem dva řádky,
jenom pár slov, co nikdy nevezmu zpátky,
že chci být s Tebou do konce světa,
na nejdelší román stačí jen jedna věta...

Jednou ti budu chybět,
jako jsi chyběl ty mně.
Jednou mě budeš potřebovat,
jako já potřebovala tebe.
Jednou se ti po mně bude stýskat,
jako mně se stýskalo po tobě.
Jednou na mě budeš pořád myslet,
jako já pořád myslela na tebe...
Jednou mě budeš milovat...
No já tebe už ne!

Už jsem to pochopila,
své srdce oprostila.
Už vím, že ty nejsi ten pravý,
svůj rozum mám už zdravý.
Už můžu bez tebe žít,
svou cestou šťastně jít.
Bez tebe je mi mnohem líp,
už nebudu o tobě snít.

Už půl roku moje srdce po Tobě touží,
teď, když už Tě konečně má, plácá se v louži...
Miluju Tě už půl roku a miluju Tě hrozně,
jenže teď je již pozdě,
nemůžu teď s Tebou být,
i kdybych Tě miloval sebevíc,
musíme se tím probít,
jsme jako rub a líc :‘(
Život se Tě neptá na to, co chceš,
je to jedna velká lež,
chci Tebe mít,
ale život mě Tebou nechce odměnit :(
Nezbývá než se tím řídit,
i když se nám to nebude líbit :‘(
Máš pro mě obrovský smysl,
jsi moje květinka :(
Už před měsíci jsi ovládla mou mysl,
již nezbyla nám minutka :(

Pod svěrací kazajku,
schovám já si čabajku.

Leze trávou bodlináč:
Nač bodlinky mám, no nač?
Když se někdy vylekám,
do klubíčka se smotám
a bodlinky mě chrání,
to ani nemáte zdání...
A dál si ježek trávou leze,
na bodlinkách oběd veze...

Mám právo žít,
když mou cestou nechceš jít.

Půjdu za tebou kamkoli,
za hory i za doly.

Když nechceš mou cestou jít,
já nemůžu bez tebe žít.