Verše

Děkuju za lásku tvou,
když čekáš na mě před školou.
Děkuju za všechny ty chvíle,
které jsou díky tobě tak milé.
Děkuju, lásko, že tě mám,
celá se ti navždy oddávám.

Proč říkáš - jsi krásná?
Proč říkáš - jsi bezchybná?
Proč říkáš - jsi hvězda má?
Proč tvrdíš, že modré z nebe bys mi dal?
Proč po takových slovech
nenapíšeš, ani nezavoláš?
Stačilo rovnou říct
- pro sex a hrátky ti to říkám...
Ušetřil bys mě zbytečných slz
a mé srdce by nebylo na kusy...

Procházím noční krajinou,
nemůžu myslet na jinou,
ty jsi má láska jediná,
s kterou mé srdce usíná.

Sluníčko venku vychází,
má ručka tě hledá,
kde můj princ se nachází,
proč není tu, běda.
Stále být s tebou
chtěla bych moc,
projít den ve dvou,
strávit spolu noc.

Láska...
Nedá se naučit...
Zato dá se hrát...
Tak prosím, ať herci z jeviště už odejdou...
Odejdou herci...
Odejde zlomené srdce a nešťastná láska...

Broučku, jsi má životní touha,
jsi touha, co v mysli mám,
já na tebe hodně myslívám,
já myslívám, jak krásné ti dát,
jak dát ti to, co patří jen tobě,
jen tobě chci krásné chvíle dát,
ty chvíle, o kterých stále sním,
stále sním, jak něžně tě mám,
jak něžně tě mám v dlaních,
v dlaních, které tě v duchu hladí,
v duchu hladí tvé svůdné vnady,
svůdné vnady, které sladké jsou,
sladké jsou jako pravý včelí med,
chtěl bych je ochutnat něžně hned,
něžně hned bych je vášnivě líbal,
vášnivě líbal bych krásy tvého těla,
krásy tvého těla, co v mysli mám,
protože tebe miluji a rád mám.

Potkala jsem kluka, co byl taky sám,
od té doby já ho, já ho ráda mám.

Viděl jsem už hodně věcí,
ty nejkrásnější jsi přeci,
závidět ti musí každá z žen,
tvou jedinečností jsem okouzlen.

Drobné vlnky hladí tvé tělo
tak jemně, až usnout by chtělo,
jemný větřík čechrá ti vlasy,
ach, u moře je tolik krásy...

Jsi má láska,
kterou bych chtěl hýčkat,
má největší kráska,
na kterou chci vyčkat.

Navždy budeš můj brouček,
o kterém budu snít,
můj šťastný pavouček,
kterého chci mít.

Chci, aby každý den,
který budeme spolu trávit,
byl jako sen,
který budeme slavit.