Verše

Nejlepší hotovka?
Bezpochyby koprovka!
Lahodnou chuť kopru má,
na jazyku se rozplývá.
A když si k ní knedlík dáš,
i ty se blahem rozplýváš.
Její kouzlo vězí
i v tom, že je tam hovězí.
Jak se hezky zelená,
smetana koprem prochucená.
Jen se nic neupejpej,
jak dojíš, nášup hned si dej.

Když máš chuť,
tak chlapem buď!
Steak si dej
pořádnej.

Je tu večer, večer plný vzpomínek.
Je tu večer, večer plný myšlenek.
Jako by to bylo včera,
včera, co první valentýnku jsi mi dal.
Jako by to bylo včera,
včera, co po boku jsi mi stál.

Jako malé děti lásku jsme si vyznávali,
v náručích se pevně objímali.
Kdo by si pomyslil, že to tak uteče,
člověk by řek, že se to povleče.

Na ty tajemné oči a přitažlivou vůni tvou,
na to, na to se nedá nikdy zapomenout.
Vzdejme hold novým zítřkům,
ale do vzpomínek, do těch se rádi vracejme...
A tomu starému raději „ne” říkejme.

Co to neseš, holoubku,
v zobáčku za pochoutku?
A kampak vlastně letíš,
viď, že mě zasvětíš...
No povídej, vrkú, vrkú,
co to vlastně máš v tom krku?
Stavíš hnízdo pro mladé?
A kdy tvá družka naklade?
Že už brzy? - Gratuluju!
Že tvou milou pozdravuju.
Tak se zatím, šéfe, měj,
dál svou cestou pospíchej.

Chytrá, taky falešná,
plno různých fíglů zná.
Po lese si pobíhá,
na zajíce tam číhá.
Věčně hladová
a náladová.
S každým si pohrává,
liška ryšavá.
Hlava mazaná,
děsně prohnaná.

Kolik lásky musím Ti dát,
aby jsi měl mě navždycky rád.
Kolik polibků a kolik slov říct,
aby jsi mě miloval, čím dál tím víc.
Kolik času s Tebou mám být,
aby se z lásky nestal jen zvyk.
Co všechno mám pro lásku udělat,
abych Tě mohla bez obav milovat.

Omáčka suprová,
to je svíčková.
A ty knedle,
slupnu je hnedle.
Takový oběd
pořád bych jed.
Když skončíš, lahoda,
všude kolem pohoda.
V noci se mi o ní zdá,
pokouší mě, svíčková.

Máme doma kočičku,
šťourala se v očičku,
bafl na ni kocourek,
teď má z oka cancourek.

Sluníčko paprsky vytahuje
z růžově nadýchaných obláčků,
vládu dne tímto nastoluje,
probouzí miliardy živáčků.

Jeho teplo prosvítí duši,
nálada se hned zvedá,
a aniž to třebas kdo tuší,
zčervená jeho tvář bledá.

Slunce je všemocný lék,
lepšího na světě není...
Jak já, nejeden snílek
rána má nejraději.

Láska prý žaludkem prochází,
a pak k srdci se vydá,
snad proto se tedy dva rozchází,
že každý z nich málo jídá.