Verše

Tvé miminko umřelo, proč se tak stalo?
Těch pár minut na tomhle světě proplakalo.
Všichni teď pláčou pro dítě, které neznali.
Všichni teď pláčou, tak rádi by jej chovali.

Tvé miminko umřelo, proč se tak stalo?
Nic než bolest na tomhle světě nepoznalo.
Všichni teď pláčou, s tebou bolest prožívají.
Všichni teď pláčou, tebe stále objímají.

Svítá a den se ve slunci probouzí
v mlžném oparu paprsky nad obzorem vychází
záře světla ten mlžný stín v novém dni prorazí
za třpytu rosy se jeho teplý tón po louce prochází.

Svítá a noc po nitkách světla potichu jde spát
odchází tak jako tvé sny, co sis nechal zdát
ráno se probouzí, do nového dne teď musíš vstát
po louce se procházíš, za svitu slunce chce se ti smát.

Azurové nebe nad hlavou, v krůpějích rosy kráčíš
září jako perly ten jejich lesk, nad jejich krásou hlavu skláníš
jdeš dál jak nádherné květy, co kvetou, tolik barev vidíš
jsi jako v ráji, jejich sladce omamnou vůni cítíš.

Pokračování básničky

Pořád někde lítáš,
já tu čekám, tesknu.
Když tak krásně líbáš,
dočkám se tě, ve snu.

Tisíc věcí v hlavě mám,
hlavně nechci zůstat sám,
prázdno v srdci hrozně bolí,
kdy už potkám dívku svoji...

Jen milující srdce mohla jsem mu dát,
to mu však nestačilo, aby mě chtěl znát,
od této doby moje srdce jenom prázdně bije
a duše má umírá tím, že nevím, kde on žije.

Byla jedna holka, byl jeden kluk,
ti dva se znali, ale bylo jim to fuk,
pak jednoho dne holka kluka zahlédne,
on její pohled opětuje a láska vzplane,
od té doby se kluk a holka vodí za ruku,
kluk nevšímá si jiných holek, holka zas kluků.

Sen záhadný
mám poslední dny,
co asi znamená?
Pluju tmou,
obklopen samotou,
která konce nemá...

Smutně moje srdce zní,
on byl ten poslední,
kdo ho slyšel šťastně tlouci,
kdo cítil moje tělo horoucí...

Spánkem bezesným spí
dívka noblesní, vím,
že jen já ji probudím,
zlou kletbu zlomím,
pak po bok se jí postavím
a budu princem jejím.

Blízkost tvá
je nádherná,
buď jen má,
krásko tajemná.