Verše

Láska je nádherný cit,
proto ji chci vždy mít,
chci vždycky mít jeho,
prince svého vysněného.

Lásku v sobě schovávám,
nikomu ji nedávám,
protože mám strach
se zamilovat.

Ztratila vše, pro co žila,
jen smutná vzpomínka na ni zbyla.

Kde se moje láska skrývá,
je vůbec živá?
Pořád se sám sebe ptám,
protože ji nepotkávám.

Řekni mi, co dalšího mám udělat,
řekni mi, do očí, co chceš,
já totiž stojím na samém okraji,
a už nevím, co dalšího dělat mám.

Neumím číst myšlenky a nevím,
co skutečně potřebuješ,
jen vidím, jak mě a Tebe trápí,
jak dál přežíváme bez sebe.

Další dny, týdny mlčení,
jak dlouho bude trvat,
než si uvědomíme, že jediné,
co vlastně chceme, je být spolu?

Nepotřebuji milióny na svém účtu,
nepotřebuji nic dalšího,
pokud budu vědět, že mám jen Tebe!

Nedokážu procházet vedle Tebe,
aniž by mé srdce nic necítilo...
nedokážu ovládat to, co mě
tak silně zasáhlo...

Co by sis vybrala,
kdyby jsi měla na výběr?
byla by jsi se mnou nebo se otočila zpět?

Jak mám žít v tomhle světě,
když jediné, na koho každý den myslím... jsi Ty?

Prý myslím jenom na sebe,
to není pravda, přátelé!
Jsou to jenom kecy,
už o tom mluvit nechci.

Miluji a můžu říct,
že nejde si přát víc,
život je teď bez hranic
a nekazí mi ho pranic.

Já když viděla tě poprvé,
já myslela si, že jsi sen.
Byla jsem hned v rozpacích
a krásný byl pak už můj den.

Nad hlavou měl jsi svatozář
a já jsem upadla v žas.
Já chtěla tě mít pro sebe
a navždy vidět tvoji tvář.

Protože pro tvoje oči ukradla bych slunce.
Vzala všechny hvězdy jenom pro tvou tvář.
Protože všechno to, co ty udělals pro mě,
ti nasadilo svatozář.

A já vím, že jsme každý jiný,
ale já ti věřím, však ty už mě znáš.
A teď ti dávám srdce do tvých krásných dlaní
a prosím tě jen o jedno, ať ho uschováš.

Pokračování básničky

Jak krásné je mít rád,
budu ji vždy milovat,
mou učitelkou lásky byla,
co od první chvíle se mi líbila.
A i když už teď nejsem s ní,
mé srdce o ní co noc sní.

Milování krásné je,
šťastný, kdo miluje,
a jiný ať se neleká,
i na něj láska čeká.