Zamilované básničky

Od té doby, co ho znám,
v životě jen vyhrávám.
Chci, aby to tak bylo vždycky
a měla jsem se jen fantasticky.

Láska je nádherných pocitů proud,
s kterým chce každý člověk plout.
Kdo miluje, má svět bez hranic,
cokoliv se mu zdá jako nic.

S láskou člověk roste
a já mám přání prosté,
abych už byla dospělá
a lásku jsem také měla.

Miluji a neznám nic,
co by naplňovalo víc,
proto si lásky cením
a za nic ji nevyměním.

O lásce jsem vždy snil
a nádherný sen to byl.
Ona a já, šťastný pár
a náš spalující žár.
Kdy se to realitou stane
a něco uvnitř mě vzplane,
pořád se dokola ptám
a doufám, a doufám...

Své srdce otvírám,
jen ten pravý uspěje,
pevně totiž doufám,
že je pořád naděje.

Ta pravá láska na mě někde čeká,
v to víc než pevně věřím,
snad mě čeká cesta pěkně daleká,
ten obraz nikdy nezčeřím.

Ve dne se směju, ale v noci mám strach,
protože vím, že brzy přijde krach.
Láska vyprchá, zbydou jen vzpomínky,
malá útěcha.
Možná jen malá jiskřička naděje,
pak vzplane a vstoupí do děje.
Já vážně mám tě víc než ráda,
vždy jeden druhému chránili jsme záda.
Svou velkou lásku má každý,
takhle to bylo, je a bude navždy.

Přišla láska z hor,
jako nezkažený tvor,
oba jsme si ji oblíbili
- a prvně jsme se políbili.

Miluji a sním,
že ji uvidím,
že bude jen moje,
no tak, drahá, co je?