Jsi jako květ za ranního rozbřesku,
který razí svěžestí a krásou.
Hleď, na čerstvě dozrálou lísku,
panenské plody, které z květů jsou.

Jsi blyštící se kapka rosy na lístku,
která brzy zapadne do stvolu rostliny.
Ty můj štěstí nosící čtyřlístku,
s tebou, s tebou tráviti chci hodiny.

Tvá radost je jako řeka,
která stále lesem protéká,
velkorysost tvá je veliká,
byť zachránit bys měla člověka.

Nejenom vůlí, ale i slovem,
slovem, které svítí nadějí,
všichni jsou kořistí a ty jsi lovem,
jsi vlak a my jsme tvojí kolejí.

Tvůj hlas, jako šum lesů znící v dál,
uklidňuje a vyzařuje harmonií.
Jak si vítr s lístky stromů hrál,
jsme květy a ty jsi včelí kolonií.

Nezapomeň a my taky nezapomenem.