Jak ona toho „svého” milovala!
S tou dětskou tváří nevinnou.
V kuchyni, v lásce mu všechno dala,
přesto však nebyla jeho jedinou.

Upravená a hospodyně,
on si toho však nevážil,
pomlouval ženu u „sokyně”,
u které trávil hodně chvil.

Ta dívka steskem ochořela,
teď sama je a nic jí nechybí.
Dalu mu svoji duši co měla,
dodnes se straní proto od lidí.

Nevěří nikomu a je sama,
však nejen já pro ni láskou zahořel.
Okolí hodnotí, že je „pyšná dáma”,
však já srdce na dlani u ní uviděl.

Snad ta dívka „jak pápěří”,
konečně někomu uvěří
a bude zase spokojená,
vždyť v ryzím srdci je ta cena.

Proč to povrchní okolí,
ji hodnotí, když ji vůbec nezná.
Má velké srdce, cit - až zabolí,
je milá, v duši křehká a tak něžná.