Když ji vidím, hned jsem v rauši,
to, co cítím, není ani trošku ve lži.
Když přemýšlím, tak si představím,
jak spolu ležíme a já ji po vlasech hladím.
Otočí se a povídá: „Má láska hřeje mě při srdci, jako když ptáci zpívají na rozkvetlých větvích.”
To já se jí do očí podívám a jediné, co řeknu, je: „Mě nic nehřeje, cítím chlad. Dal jsem ti své srdce, když jsi o něj předtím přišla, a doufám, že to nebylo zbytečné.”
Když se ráno podívám, jak krásně spí, tak si uvědomím, ať zbytečné nebo ne, tak jsem rád, že u mě je.