Korálky

Údolím dvou hor sopečných
řeka se táhne
z korálek modrých...
a končí v nedohlednu!
Když na zádech ležíš,
s rukama ve vlasech,
ty korálky...
bych počítal.
Loudíš a chvěje se ti dech...
Údolím dvou hor sopečných
prsty mé kráčí...
Počítám
řadu korálek
a několik jich schází...
Jsou pod krajkou kalhotek!
Ticho je jak v hrobě,
jen chvěje se ti dech...
Korálky vybírám,
poslouchám...
Jak vzrušený máš vzdech...
Po těle ti mé prsty kráčí líně,
za korálky vydávají se směle,
ty schovaly se v klíně
a zem se s námi třese.
Je to hezké,
když milujeme se.