Ráno, když se vzbouzím touhou
po hřejivém objetí,
věř, že nechci být jen pouhou,
myšlenkou a obětí.
Chci se k tobě něžně tulit,
lásku svou Ti dát,
žalem začnu asi bulit,
věř mi, mám Tě rád.
Nejsou to jen planá slova,
nebo klamné snění,
někdy prostě lidé znova,
názory své mění.
Jistotou a pevnou skálou,
stát se po Tvém boku,
oporou být Tvojí stálou,
mám Tě jak trn v oku.