Nádobka ta skleněná,
dobré vínko nasává,
do džbánečku,
i skleničku,
zlatým mokem nandává.

Hrozny sluncem nalité,
červené i bíle jsou,
sladkosti své nabyté,
na jazyku lehce mnou.

Vinohrady z kopce leží,
réva zlátne k požehnání,
čas je sklidit úrodu,
práce na nich, do úmoru.

Dělá se to s velkou láskou,
nic se nesmí zanedbat,
jako s přestřiženou páskou,
můžeme se holedbat.

Uložíme do soudečků,
hýčkáme je jako děti,
koštujeme pomaličku,
v ústech plynou známé chuti.

Koštýřem tak nabereme,
dobré vínko z úrody,
k tomu si i zazpíváme,
pěkné písně z Moravy.