Básničky o lásce

1) Kdysi dávno jsem Tě čekal
po nocích tajně hledal
a věřil, že najdu Tvou skrýš
Přes den jsi slunce hřála
a v noci sladce tála
věřil jsem, že mě nezradíš

Moje lásko, jen jednou jsem Tě poznal Moje lásko

2) Život vybral mi šedou stezku
s bodláky a bez potlesku
začal dělat rány žhavým dlátem
a pak mi řekl, že spadl zával
tenkrát jsem Tě pochoval
a své srdce omotal ocelovým drátem

Moje lásko, jen jednou jsem Tě ztratil Moje lásko

3) Potom čas, jak čert mi našeptával
dám Ti všechno co sis přál
budeš šťastný, bohatý a spokojený muž
když do láhve dáš svá přání
zapomeneš na milování
dám Ti proud a otupím ten nůž

Moje lásko, jen jednou jsem Tě prodal Moje lásko

Pokračování básničky

Když mě ráno šedé probouzí já radši chtěl bych spát
ještě chvíli nechat zdát si sen o Té co mám hrozně rád
co je královnou mých trápení a vílou pro štěstí
někdy pálí, někdy zahřívá a občas zamrazí
Stačí pohled do Těch očí
jeden úsměv a to mi stačí

Ty jsi krásná
a do mých snů se vkrádáš každou noc
tak poraď mi co s tím
Jsi tak krásná
já přál bych si tak moc jednou Ti říct
co pro mě znamená

Když každé ráno projíždím kolem
vím že jsi blízko šeptám Tvé jméno
a chtěl bych křičet Lásko čas strašně letí
kolik nám ho zbývá chci ho prožít s Tebou v objetí

Jsi tak krásná
tolik krásná
tak přestaň bát se
a vzdej se lásce

Mám dost síly znovu začít
mám dost lásky a ta nám stačí
tak řekni slůvko a mosty spálím
najdu místo a budem šťastní

Mám tu smůlu že nejsem princ a nemám ani zbroj
žádný drak Tě s sebou neunesl abych dobyl jeho sloj
tak zůstávám jen jednou z Tváří, které zasáhl Tvůj šíp
jsem jen další lístek v herbáři Tvých duší spoutaných
A tak dál čekám každé ráno
na tu chvíli, kdy mi můžeš dát
Jediný pohled pohled do Tvých očí
a jeden úsměv snad Ti to stačí

Ty jsi krásná
a do mých snů se vkrádáš každou noc
tak poraď mi co s tím
Jsi tak krásná
já přál bych si tak moc jednou Ti říct
co pro mě znamenáš

Zase jsem tu sám a stačilo tak málo
jedno slůvko říct a mohl jsem s ní být
nevím kolikrát se mi o tom jenom zdálo
a teď ji nechám klidně domů jít

Asi začínám se bát svých vlastních přání
všech těch příběhů, které o ní sním
a když je na dosah, něco se ve mně brání
snad mi odpustí

Já bojím se Tvých rozpuštěných vlasů
Tvůj úsměv to je ta nejstrašnější zbraň
Tvé oči mají barvu letních mraků
Jsi neskutečně krásná a krutá Saň

Teď tu stojím v dešti jak mokrý solný sloup
v ruce telefón a čekám
a nevím proč

Praha nebo Děčín? Ty nebo někdo další?
Nevím vůbec nic, tohle musí brzy skončit.
Dokončím školu a stěhuju se směrem na Prahu
a tam taky zůstanu.
V Děčíně na mě nic nečeká,
tak v Praze prožiju zbytek života.

Hlasy v mé hlavě říkají: Braň se tomu,
srdce je však proti tomu.

Začíná mě to ovládat,
ať dělám cokoli, nemůžu mé pocity zastavit.

Nemůžu to nevnímat,
nevím, jak být v pohodě, když nejsem,
nemohu se pohnout dál.

Tahle prázdnota a beznaděj mě zabíjí,
nemohu se odvrátit, když cítím něco víc...

Vím, že to tu je, jen nevyslovené...
tak mi prosím řekni, jestli cítíš to samé...

Mě nepotkalo nikdy nic dobrého,
až zamilovala jsem se do něho,
on, který byl dlouho můj sen,
teď těší mě každý den.
Jsem šťastná na druhou
a hýčkám si lásku svou.

Tak šťastná jsem,
že žiju svůj sen,
konečně jsem s Ním
a líbat ho smím,
jak krásný je teď den.

S láskou chodím po světě,
všude slyším jeho „Miluji tě”.
Jsem tak šťastná, jsem tak ráda,
že už nemám jen kamaráda,
ale rovnou přítele,
hned je mi vesele.

Je modrý večer, já chystám se k spánku,
pod víčky mám tvoji tvář a dopisu stránku.
V uších mi zní tvá krásná slova,
já čtu si to psaní znova a znova.
Pomalu odcházím do krajiny snů.
Tam líbám tě noc co noc při měsíčním svitu.
Již spím a ruka má drží tu tvou,
já vedu tě k oltáři cestou dlážděnou.
Mně srdce buší, já šťastný se zdám,
pak se však probudím a jsem zase sám.
Byl tolik krásný sen, co se mi zdál,
mé přání je jediné, aby se stal...

Láska je voňavá květina,
s kterou se krásně usíná
a zdají se sladké sny,
v kterých jsme Já a Ty.