Zamilované básničky

Její rty polibky hladím,
snad na večer ji navnadím,
má touha je spalující
a její krása ohromující.

O lásce se ví,
že je bohatství
ze všeho největší,
na světě nejlepší.

Láskou jsem zaslepen,
přede mnou stojí sen
a já ho chci popadnout,
do ráje s ní něžně plout...

Jen přijď a oslov mne, neboj se kousnutí.
ty, co jen čekaly, čeká osamělé stárnutí.
Já stojím tu uprostřed, ty támhle v rohu.
Vidím, jak nervózně posouváš nohu.

Dej mi jen znamení, že láska smysl má.
Zachraň mne před zmatkem, cestou je odvaha.
Jen kývni hlavou, koukni mi do očí.
Co bude potom, svět se nám otočí.

Vztah je pro mne bezedné neznámo.
Strach mi to nedělá, já nemám nahnáno.
Když těžké bude to, vezmem to s nadhledem.
Šťastným mě uděláš, jediným pohledem.

Srdce v mojí hrudi bije,
protože vím,
že tam někde žije
ten, co o něm sním.

Láska se mnou cloumá
a moje duše bloumá
v úplně jiném světě,
kde už jsem ji oslovil
a své city jí vyslovil
a řekla: Miluji tě.

Láska je jednou z cest,
kterou může život vést.
Ze všech je ta nejhezčí,
život s ní je nejlepší.

Láska si našla cestičku
k osamělému srdíčku
a svou stopu tam zanechala,
to nejkrásnější mi dala.

Kdo na lásku nevěří,
bude šťastný jen stěží,
protože tajemství vesmíru
dává láska každému na míru.

O lásce se mi zdálo
a nebylo jí málo,
v tom snu, který jsem měl,
úžasem jsem oněměl.