www.verse.cz - vtipné a zamilované básničky
Nastavení Počet na stránku: 1 | 5 |- 10 -| 15 | 30 | 50 | 100
Řadit podle: přidání -| hodnocení | posílanosti | délky | názvu | náhody
Verš: nezáleží -| střídavý ABAB | sdružený AABB | přerývaný ABCB | krátký AA | volný ABCD
obkročný ABBA | různý Autorské: nezáleží -| ano | ne
Filtr obsahu: odblokovat erotické | odblokovat vulgární | odblokovat nechutné | odblokovat drsné
SMS filtr: ne -| 1 Vodafone | do 2 | do 5 | 1 T-Mobile | do 2 | 1 O2 | do 2 | 1 SR | do 2
( Při současném nastavení se některé básničky nezobrazují. ) ( zobrazit všechny )
Básničky 381 - 390 / 416
Tehdy jsem krájela strach,
zoufalství a tak.
Vždyť ty víš, co to udělá,
když jseš jak švestka nahnilá.
Spadneš k zemi, tam, kde je chlad,
kde nejsi nic než troska snad.
Kdo z nás dvou to udělá?
Zbyde z nás švestka nahnilá.
Ne-li nic!
zoufalství a tak.
Vždyť ty víš, co to udělá,
když jseš jak švestka nahnilá.
Spadneš k zemi, tam, kde je chlad,
kde nejsi nic než troska snad.
Kdo z nás dvou to udělá?
Zbyde z nás švestka nahnilá.
Ne-li nic!
reklama
reklama
Ztrácíš se mi,
jsi mé nebe na zemi.
Odcházíš pomalu, ale jistě.
Nevím, zda vrátíš se mi ještě.
Pro tebe tu jsem,
temnou nocí i dlouhým dnem.
Milovat tě stále budu,
nadávám jen osudu!
Že tebe mi vzít chce,
a pak nevrátíš se více.
Toho dne já bojím se,
kdy řekneš, ztrácím se.
Jsi pro mě celý život,
minulost, i přítomnost.
Byl bys i budoucnost,
nevím ale, jestli dobrá jsem ti dost!
Bojím se, že brzy řekneš mi,
jdi si vlastní cestou!
jsi mé nebe na zemi.
Odcházíš pomalu, ale jistě.
Nevím, zda vrátíš se mi ještě.
Pro tebe tu jsem,
temnou nocí i dlouhým dnem.
Milovat tě stále budu,
nadávám jen osudu!
Že tebe mi vzít chce,
a pak nevrátíš se více.
Toho dne já bojím se,
kdy řekneš, ztrácím se.
Jsi pro mě celý život,
minulost, i přítomnost.
Byl bys i budoucnost,
nevím ale, jestli dobrá jsem ti dost!
Bojím se, že brzy řekneš mi,
jdi si vlastní cestou!
Ptá se láska přátelství:
„Co tu děláš,
když jsem tady já?”
A přátelství tiše odpoví:
„Jsem tady, abych utíralo slzy,
které ty způsobíš!”
„Co tu děláš,
když jsem tady já?”
A přátelství tiše odpoví:
„Jsem tady, abych utíralo slzy,
které ty způsobíš!”
Já kráčím cestou klikatou,
já život těžký poznávám.
Jak touha bývá ohnivou,
jak bolest hořce skrývám.
Až naposledy vykvete,
můj tulipán nadějí,
tak z míry mě pak vyvede,
a skryje se raději.
Než aby sbohem mi pak dal,
počkal na odpuštění.
Než aby duši mou sebral,
dál šťastné nadělení.
Pokud mě rozum neklame,
a srdce pořád bije,
pak naposledy vzpomene,
jak s láskou se mi žije.
já život těžký poznávám.
Jak touha bývá ohnivou,
jak bolest hořce skrývám.
Až naposledy vykvete,
můj tulipán nadějí,
tak z míry mě pak vyvede,
a skryje se raději.
Než aby sbohem mi pak dal,
počkal na odpuštění.
Než aby duši mou sebral,
dál šťastné nadělení.
Pokud mě rozum neklame,
a srdce pořád bije,
pak naposledy vzpomene,
jak s láskou se mi žije.
Když umírá kytka, druhá z poupěte kvete.
Když umírá láska, jedno srdce chladne, druhé krvácí.
Tak proč milovat...
Když umírá láska, jedno srdce chladne, druhé krvácí.
Tak proč milovat...
Chtěla bych usnout,
mít spánek dlouhý a klidný,
spát a zapomenout,
na bolest srdce, cit nevlídný.
Proč trápí mě pořád,
myšlenka na Tebe,
vždyť Ty jsi neřád,
co nepatří do nebe!
Čert proto aby Tě do pekla vzal,
a věčný pokoj - zapomnění - mi dal!
mít spánek dlouhý a klidný,
spát a zapomenout,
na bolest srdce, cit nevlídný.
Proč trápí mě pořád,
myšlenka na Tebe,
vždyť Ty jsi neřád,
co nepatří do nebe!
Čert proto aby Tě do pekla vzal,
a věčný pokoj - zapomnění - mi dal!
Co já nebohá počnu si bez lásky?
K večeři peču si vepřové ocásky.
Pečivo pokládám na mísu z proutí,
nezbedné ocásky čile se kroutí.
Jen si tak přemítám, komu že patřily,
na koncích prasátek vrtule tvořily!
Jsou totiž stočené do tvaru vývrtky,
už čmárám na čtvrtky kvalitní náčrtky.
Až budou ocásky ležet v mém bříšku,
ze čtvrtek slepím si prasečí knížku.
Po ránu kladu si záludné otázky
- stačí mi ke štěstí prasečí ocásky?
K večeři peču si vepřové ocásky.
Pečivo pokládám na mísu z proutí,
nezbedné ocásky čile se kroutí.
Jen si tak přemítám, komu že patřily,
na koncích prasátek vrtule tvořily!
Jsou totiž stočené do tvaru vývrtky,
už čmárám na čtvrtky kvalitní náčrtky.
Až budou ocásky ležet v mém bříšku,
ze čtvrtek slepím si prasečí knížku.
Po ránu kladu si záludné otázky
- stačí mi ke štěstí prasečí ocásky?
Básničky 381 - 390 / 416
» Zásady ochrany osobních údajů » Spřátelené weby
» Anekdoty | Hlášky z filmů | Legrace | Pranostiky | Přání | Přísloví | Psí jména | Psí kalendář | Ráj SMS | Textíky | Užitečné informace | Vtipy