Zaschlá slza na líčku
svou cestičkou se zradí,
na duši mě hladí
doteky rtů Tvých
a snad i ta slza,
i když mě asi mrzí.

Co ji vyvolalo?
Smutek, opuštěnost, vzlyk,
nebo radost, láska, vzlyk,
kdo ví?
Kdo Ti do nitra vidí,
kde se Tvá cudnost stydí.

Májové květy
podali nám ruce,
svými lístky
rozlétly se kolem nás
a mně selhává hlas,
když koktám vyznání.

Student,
jemuž odstávají uši,
ale s čistou duší,
pomačkaný lístek
v chvějících se rukou,
vzrušením naše srdce tlukou.

Když na koleno poklekám
pod rozkvetlou třešní,
hlasem rozechvělým
se vyznávám
ze svých vzdychů
a vášní.

Nemají se
veršíky psát láskám,
jen lehce vzít Tvé prstíky do dlaní
a když s námi svět naklání,
být oporou, pevnou skálou
nádherných sedmnácti.