Vločky se snášejí k zemi,
padaly kolem půvabné ženy.
Kráčela si zrovna půlnoční zahradou,
i pro ty zdejší byla dámou neznámou.

Však kdo ji viděl či o ní slyšel.
Snad kluk zamiloval se do ní, v kartách jí vyšel.
Kdo byla ta tajemná dáma,
že v půlnočních hodinách v zahradě je sama.
Vždy s půlnocí se zjevila,
už dlouho je neživá.

Pohltila ji temná kletba,
bez lásky, kterou miluješ, se žít nedá.
Bloudí si duše již láskou bledá,
se srdcem zlomeným často tam sedá.
Jen pravá láska tě k ní až dovede
a duši dívce opět odkleje.