Vyznání do ouška

Ty jsi má bílá holubice,
a moje pestrá vážka,
nepoznám, Milý, nikdy více,
jak chutná pravá láska.

Jsi hluboké, rozbouřené moře,
kde trosečník nedohlédne břehu,
kéž nepoznám s Tebou nikdy hoře,
dáváš mi pozornost, cit a něhu.

Jsi má rozkvetlá letní louka,
a moje blankytně modré nebe,
já do ouška Ti něžně broukám:
„Má Lásko - jak já miluji Tebe!”