Stále a víc po tobě toužím,
ne, není to náhoda, dnes to vím,
dnem i nocí o tobě sním,
sejít s tebou, se musím.

Jsi poupě, voníš na louce v trávě,
co za ranní rosy, rozkvétá právě,
vůně, toho květu, mě zmámila,
až se z té vůně hlava zatočila.

Rty něžné, plátky květů z růže rudé,
vidím a sním, zavřu oči, jsou všude,
jediný dotek a ledy tou vášní roztají,
v srdci svém nosím tě potají.

Pleť máš jemnější, než hedvábí,
k dotykům, polibkům žhavým, mě svádí,
žár chci, v dlaních svých cítit,
vůně láká, stále víc, musím ji políbit.

V rukách, osud můj, svíráš.
do očí mých se díváš,
má duše smutní a samota je pochodeň,
řekni jen, smíš a samotu spálí vášně oheň.

Živá krása, tebe jen hledal,
jsi růže, v úžasu tichém, stojím opodál,
kapky rosy, celý život, bych za ně dal,
v krůpějích, co se třpytí, s rosou rozkvétal.

Kapky deště na duši padají,
plátky toho květu, bez tebe uvadají,
má láska se ztrácí, mám ji v sobě potají,
duše před světem tvé jméno tají.

Chtěl bych tě, zkřehlou, v dešti hřát,
jen jednou do očí tvých se podívat,
jediným pohledem najevo dát,
jak moc, lásko, mám tě rád.

Stále víc po tobě toužím,
ne, není to náhoda, to lásku cítím,
na věky v srdci svém tě nosím,
lásko, pojď blíž, ať už se netrápím.

Zavřu oči, to jen živě sním,
tu večeři, stále na ni myslím,
ve tvých očích plamen vidím,
na stole je růže, tu vůni cítím.

Tvoje vlásky jemně hladím,
do postýlky, v náručí, tě odnáším,
v nádobě na led je láhev šampusu,
řekneš jen, nespěchej, máme dost času.

Poslouchám, nádherný hlas, v němém úžasu,
líbám tvé tělo, tu ztělesněnou krásu,
ve vzduchu jen vůně rozpáleného vosku,
v tobě našel jsem svou vysněnou lásku.