Štěstí si hážu do dlaně jen jako malý peníz,
co mezi prsty proklouzne a po něm v dlani
zůstane oblý pocit prožité chvíle dnešní.

Každý jsme byli jinde a přece spolu, stále svobodu máme mezi sebou.
V duši však stále spolu zůstáváme, a když se jednou setkáme snad ve světě smyslů,
co pro tento svět jsou stvořeny, budeme jistě zmateni, když celé tělo jakoby vzhůru poskočí
a pak ztuhne od radosti v našich duších.

Tak nějak o tom, Lásko, sním a stále vnímám touhu svou,
jež plamenem rudým zahoří, když naději mám, že se uvidíme
a zatím myšlenkou jeden k druhému se tisknout smíme,
vždyť, co je víc, než máme my, svobodu dal jsi mi a já tobě.
Pro duši tvou je ve mně touha živá, kterou smíš cítit tajně,
zatímco ty jsi doma a já ve tvé hlavě ti zpívám,
o tom, že láska mne souží a že ji hledám na každém rohu,
kde na tebe myslím a s tebou se o své pocity dělím.