Stesk a pláč...

Stesk a pláč,
hněv a bezmoc
den za dnem,
noc co noc.

K samotě odsouzená,
životem snad zatracená,
smrti skoro ponechaná.

Však vzpomene přec včas,
že tam kdesi v povzdálí
je ten, co ji vždy ochrání,
ten, co rád ji má,
jako jeho já.