Snažím se odolat tomu, po čem mé srdce touží.
Jenže, když se ti podívám do očí,
slábnu čím dál víc.

Můžu se snažit, jak chci,
ale nevím, jak své pocity zastavit.

Je těžké projít kolem Tebe
s pocitem, že nevím, co se se mnou děje,
protože, když tě jenom vidím,
mé tělo se jen ztěžka drží...

Vzpomínky na Tebe mám v hlavě pořád,
nevím, kolik dní nebudu moct ještě kvůli Tobě spát.

Ty sama se snažíš nepřekročit hranice,
ale jen ty víš moc dobře,
co Tvé srdce opravdu chce.

Snažíme se na přátele si hrát,
ale tam uvnitř, to cítíme jinak...

Kéž by se našla slova, která by záhadu vyřešila.
Kéž by se našla u mě nějaká odvaha,
která by vše vyjasnila.

Slova nikdy nepřicházejí lehce,
když chceme vyjádřit, co cítíme.

Bojíme se následků, které by mohly nastat,
nebo přátelství, které by mohlo v lásku přerůstat.

Těžko hledat způsob, jak vše vyjádřit,
když první slova, které chce člověk říct,
mu z úst prostě nepřicházejí.

Stačí se podívat do těch krásných očí,
kvůli kterým nemůžeme spát,
a svět přestaneme najednou vnímat.

Snad jednou nastane ta správná chvíle,
kdy Ti říct, že jediné, co doopravdy chci,
je mít Tě vedle sebe.