Tvůj pohled říká: Dívej se mi do očí.
Tvé srdce říká: Chybíš mi.
Z tvých úst však jiná slova přicházejí.

Slovo je jen slovo, pokud na něm netrváš,
láska je jen láska, pokud se o ni nestaráš.

Jak mám vědět, co doopravdy chceš,
když své srdce stále ignoruješ?

Nepřiznáš si nic z toho, co cítíš,
stále své pocity skrýváš,
jen Bůh ví, co opravdu hledáš.

Postavila sis kolem sebe ochrannou hradbu,
své srdce máš zamčené na tisíc západů,
jen těžko se k němu někdo dostane,
když se bojíš, kdo tě zklame.

Bojíš se být se mnou déle,
bojíš se, abychom nebyli více, než přátelé?

Nevím, jak se v tom zmatku vyznat,
když jednou se mě snažíš vyhledat
a druhý den se mi vyhýbáš.

Nevím, co říct, co udělat,
když pokaždé Tvé slovo něco jiného znamená.

Upřímně nevím, jestli čas něco ukáže,
nebo jestli zase budeme dělat, že se nic neděje.

Já už ale nemůžu dál hrát naše hry,
protože ve hře jsou mé city.

Těžko říct, jak dlouho budeš utíkat,
jak dlouho se budeš před láskou schovávat.

Zkus někdy poslouchat své srdce,
vím, že se obáváš, co chce,
ale jako jediné tě nikdy nezklame!