Jsi blízko a přitom tak daleko,
slovo láska je u nás zakázané,
podívat se na Tebe je hřích,
dostat se k Tobě je těžké,
tak mi řekni, jak znecitlivět mé srdce.

Protože, když Tě vidím, ten pocit je tu znovu,
nepřiznáš si, co cítíš,
a jen si stavíš kolem sebe hradbu.

Samá mříž kolem Tebe
a těžká cesta k Tobě,
nepřející okolí, společnost
a slovo Láska je pro nás špatné slovo.

K tomu věkový rozdíl,
a všichni nás odsuzují...

Tvá slova byla jiná, než co Tvé srdce praví,
viděla jsi mě osobně a tvůj názor se změnil.

Do očí jsme se báli podívat,
jiná slova, než ze srdce z nás vycházela.

Protože podívat se navzájem do očí,
náš názor by se změnil...

Je mi hrozně, když všude slyším:
„Mezi vámi je velký věkový rozdíl...”

Jenže srdce si nevybírá,
je mu jedno, kolik je komu let.

Pokud si dva lidé rozumí,
tak lidem může být jedno, kdo co ke komu cítí...

Jenže bohužel okolí nám to nepřeje,
jenže je silnější to, co cítíme.

Tak mi řekni, jak mám znecitlivět své srdce,
řekni mi, jak se podívat na Tebe
a přitom být v pohodě.

Protože ať se snažím ze všech sil,
nemůžu něco tak silného tam uvnitř zastavit.

Každý mi říká chce to čas,
jenže pak Tě vidím
a je to tu zas...

Já vím, že to celé nemá smysl,
vím, že to nemá cenu.

Rozhodli jsme se přáteli být,
jak to bude dál, to z nás nikdo neví...

Jestli mezi námi časem bude přátelství,
nebo láska, kdo ví...

Jen mi řekni, jak znecitlivět mé srdce,
když to jediné, po čem touží, jsi Ty...