mám já pěknou zahrádku
trefím sem i pozpátku
poslepu i v temnotě
je tu nápis na plotě:
zde za každou dívčinu
mám tu jednu květinu

já za každou svoji lásku
zasadil jsem sedmikrásku
nebo jinou květinu
vždycky se k nim přivinu
přivoním k nim oblažen
jsem tou vůní zasažen

svou krásou mi připomenou
s kterou dívkou nebo ženou
jsem sem dříve šťasten chodil
do chatky je doprovodil
každá říci dala si
za každého počasí

zde mám záhon bledulí
jež se na mne zaculí
tam jsou růže ohnivé
jako ženy vášnivé
pod vrbou s vlasy až na zem
kvetou dlouhovlásky rázem

nohaté gladioly se tu tyčí
vzpomínkami vždy mne ničí
pivoně svou bohatostí zase
jak ty obšírnější v pase
a fuchsie rozvité
jsou jak lišky podšité

netýkavky za stydlivé
zimolez za zimomřivé
jahodník je tady malý
za ty co se červenaly
i melouny se válí tady
za ty obdařené vnady

a tak hold vzdávám všem ženám
JENOM LILIE TU NEMÁM!
nevěstin závoj před vchodem venku
za tu co mám za manželku
hlídá jako voják v poli
vstup mi nikdy nedovolí

tak sem lezu tajně dírou
utěšuji se tu vírou
že vše bude stále kvésti
jak věčný lék na bolesti
proutěný plot se sem hodí
protože sem proutník chodí

vše tu roste pučí kvete zraje
na stožáru sukénka tu vlaje
sukničkáře znak to jasný
pro mne byl ten život krásný
kdoví co mi osud chystá
jsou tu ještě volná místa

pro pár kytek vedle cesty
mám ještě nějaké resty
astry ještě vsadit zkusím
podzim oslaviti musím
květy které zmrznou brzy
skloní hlavy což mne mrzí