Z temně modrého nebe hvězda padá,
s mými víčky odhodlala se jít spát,
strážce Měsíc sbohem dává,
cestu jí jde ukázat.
Jemný vítr stromy češe,
jak kadeřník v salonu,
jemný vítr s listy stromů si povídá,
do ticha noci promlouvá
a hvězda nebem proplouvá.
Hvězda jasná jak tvé oči,
které matně v mysli mám,
noční můry v záři stolní lampy,
to jejich útočení dávno znám.
Tvé oči útočí,
jak ti noční tvorové,
pohled mají ale jiný,
který při rozbřesku svět roztočí.
Na kopci, na kterém postaven je kříž,
hvězda skončí tu dlouhou pouť,
strážce Měsíc neudržel noci mříž.
Tu hvězdu snaž se najít,
nenech ji spadnout ani spát,
a ve snech stále čekej,
až ti řekne - Mám tě rád, mám tě rád.