Přeji si, můj Nádherný,
Tvým odleskem býti,
pro Tvoji něhu a převzácný svit...
říkávám si v duchu, že jsi jen snem pouhým,
a že nikdy snad si Tvou blízkost nezasloužím...
Jsi-li, mé Snění, jež z Lásky vykvetls tak náhle, skutečností,
můj cit převine se v radost z blízkosti tvé...

Pro chvíle našich slibů, jež z Lásky srdce naše vyslovila,
já objímám Tě zjevně i vskrytu... tak velká je naší Lásky síla...
Vyznávám, že z hloubi srdce Tobě jen věrná toužím býti,
Ty jsi má naděje, jak jen to vyjádřit Ti...?
Svatební den mnohá přinesl nám potěšení,
však to nejhlubší bohatství je náš cit, mé rozjasnění!
Své srdce, duši, bytost svou jen Tobě věnuji,
jsi darem od Převzácného, z Tebe se raduji.
Ve vší věrnosti a v lásce k Tobě,
křehká a navždy milující, jen tvá jediná,
s obrázkem v srdci, lásky nezjištné.