Po lásce toužím, jíž říci směla bych:
Obrázku něžný, buď skutečný ve dnech mých!
Já mohu snad jen pomyslet, že v tom světa všeho dění
možná vězí bytost neznámá, jež podobně tvoří si své snění!
Já však si raději nikoho nehledám,
to spíše budu žít s tím obrázkem, který v své tvořivé mysli mám!
Já nikdy nepoznala blízkost a souznění,
však kdyby tu někdo byl, se srdcem rozdávačným bych bez váhání přispěchala k němu...
I když vím, že lidská láska není vždy tak stálá,
já tu spřízněnou duši, ten plod svých představ bych střežila i za tu cenu.
Ach, odpusťte, že jsem si tolik vylila svou duši,
nikoliv žádat, mně jen vám rozdávat se sluší!