Pamatuješ na ty časy,
kdy jsme házely problémy za hlavu?
Kdy se naše pohledy setkaly
i v tom největším davu?
Pamatuješ, jak jsme měly
úsměv každý den na tváři
a po každé špatné náladě,
bylo zas slunce na nebi?
Stačilo jedno delší odloučení a vše je jinak.
Jako by nám na tom všem nijak nezáleželo.
Zbyly nám jen prázdné ruce,
jen vzpomínky, které se
rozplynuly na podlaze.
Svěšené hlavy a žádná snaha,
něco změnit, něco udělat.
Žádné sbohem zatím není,
žádná slova zatím nepadla.
Jsme jen lidé s ignorací,
kteří mají srdce, které krvácí.
Ty šťastné roky, jako by zmizely,
do hluboké tmy se ponořily.
Nevím, co se s námi děje,
jestli se přes to vůbec přeneseme.
Vzpomínáš, jaké to bývalo?
Nevěřím, že se vše zapomnělo.
Stále doufám, že se bouře přežene
a naše přátelství zůstane.