Ač ten, jehož jsem milovala, opustil mne a zanechal,
obrázek bytosti lásky v mém nitru žíti bude dál.
Stále v mém srdci je touha, jež z Lásky vyplývá,
sen rozdávat Lásku, jež nad veškerý cit je zářivá...
A ač bytost již není, jež sdílela by se mnou své žití,
v kytici se rozroste mé lásky v srdci něžné kvítí.
I kdybych náruč svou stále otvírat měla a nikdo nechtěl by ji znát,
náleží obrázku bytosti Lásky,
jež středem je mých představ.

Jednou snad přijde člověk, jenž uchvácen bude zjevem Lásky nezměrné
a věřím, že nikdy nevzdálí se ode mne.

Prozatím tedy, obrázku Lásky, zkus žíti v mých představách,
byť bytosti tvé krása je naprosto mně skrytá,
já prostě vím, že nejsi smyšlenkou, jež bdí v pohádkách.
Já poznávám tvou čistotu a náruč,
v Tvých hlubinách mému srdci k naději věčné opět svítá!