Myšlenka

Den už nám sbohem dává
a přichází noc tmavá.
Já nemůžu usnout, nemůžu spát,
však musím na tebe vzpomínat.
Všude je ticho, všichni už spí
a já jen poslouchám, jak dopady deště na okap zní.
Tak jako slzy, když dopadnou na polštář.
Ty slzy plné otázek, na které odpověď neznáš.
Oči se zavírají, hlava mi klimbá.
Já však stále přemýšlím nad slzama svýma.
Pomalu usínám... v tom probudí mě rána,
ta rána bolavá, když dostaví se odpověď, že asi tě mám ráda.