Sluníčko nám, pěkně hřeje,
krásné jako ty, lásko má vzdálená,
to pěkně, modré tyrkysové nebe.
Koruna stromu, plná ptáčků,
koukni, lásko má, vidíš toho kosa,
jak pěkně zpívá, jak pěkně pěje,
pozor, miláčku, kolem nosu prolítla ti vosa.
Sluníčko, jak pěkně pálí, pěkně hřeje,
stejně jako, srdíčko tvý, má milá,
stejně mně tak pálí a hřeje.
Koukni, lásko má vzdálená,
vidíš, jak krásně, se tráva zelená.
Sluníčko, jak pěkně pálí, hřeje,
koruna stromu, plná ptáčků,
slyšíš, jak do dálky, až k tobě, má milá,
tak krásně pěje.
Proto, já se tě teď ptám, miláčku,
jestli tvé srdíčko to mé stále hřeje.
Teď se mě ptáš,
říkáš, že mne miluješ, ráda mne máš,
ale nevím.
Co se stalo, co se s tebou děje,
scházíš mi moc, tvá slova, když se neozýváš,
slyšíš, jak koruna stromu krásně pěje.
Lásko má vzdálená,
řekni mi, že tvá láska, ke mně nevyhasla,
že mne stále miluješ a ráda mne máš.
Lásko, řekni mi, že svým srdíčkem,
mne stále hřeješ, mne zahříváš,
jenom mne v něm ukrytýho máš...