Lásko

Vítr vane dál směrem jiným,
střípky štěstí ode mne odnáší.
Sama už nevím, za čím si stojím,
a pochybuju o tom, že láska hory přenáší.

Naděje je jediný, co mi nyní zbývá,
je to jediný, co já mám.
Pořád věřím, tak, jak to v mých představách bývá,
že svět bude zase patřit nám.

Ach, lásko,
doufám, že slyšíš můj hlas,
že ho slyšíš tam na druhé půli světa.
Ptám se, zda nám dvěma ještě šanci dáš,
nebo to „Já tě miluju” byla jen ubohá věta?