Hlas odjinud

Stín pod uličkami hledí,
temný závan k své bledosti,
vypláznut jazyk se bojí,
strnulé hlasy kroutíc bolestí,
co to je, když odtud to není,
snad hněv, co v lásce pramení,
bezedné dno, čím kamínkem nedoletí,
blizoučko, blízko k vzrušení
a to pojí dvojí spřežení,
co koníci cestou cválají, kopytem tam!