Děsivý a vraždící...

Děsivý a vraždící,
plíží se ulicí,
zničený pohromou,
stravován temnotou.

Pohled má ohnivý,
zbroj z krve nevinných,
meč z duší kradených,
přilbu z hlav smrtelných.

Zloděj duší,
nekonečný strach,
vládce temnot,
králů vrah.

Zlo to kráčící,
k domovu směřuje,
smrt za ním plující,
vroucně ho miluje.

Vyhnaný a ztracený,
zabitý a vzkříšený,
živý i neživý,
krásný i strašlivý.

Rozpolcen osudem,
oloupen smrtí,
podveden temnotou,
zatracen světlem.

Kdysi králův rytíř,
dnes králův vrah,
dřív temnoty nepřítel,
je její dnešní pán.

Bojoval za světlo,
bojoval za právo,
bojoval s temnotou,
ale pak přišel pád.

Kdo ho zničil?
Kdo je vrah?
Kostěj či mocný drak?
Ne, to žena,
a láska byla její zbraň.

On miloval,
lásce se poddal,
ona zemřela,
tak duši zaprodal.

Je smrtí sledován,
krutým osudem prokletý,
chladnou temnotou ovládán,
ten rytíř ztracený.