Co by srdce chtělo,
co by ho potěšilo?
Chtělo by s tvým být
a ne takhle nazbyt.
Co naplat, co dodat?
Snad se jenom snažit a konat.
Jen tak se nevzdám,
i když ke mně otočíš se zády,
říkáš „Svoje srdce ti nedám”,
na nic jsou mi rady.
Musím prostě sám utéct do tmy,
opít se do němoty a sílící samoty
kolem mě, ve mně, prostě všude.
Říkáš mi kruté věci,
i když nevíš, co tím způsobíš.
Ve mně hnou se ledy,
prostě nevím kudy utéct z toho všeho
a nemyslet na tebe, na něho.
Co mi tě vzal...