Chci se na tebe dívat tiše,
ale mezi mnou a tebou to není klišé.
Chci vidět, jak se směješ,
nechci vidět, že někdy pláčeš.

Chci se na tebe usmívat,
necitně si s tebou povídat.
Chci vedle tebe tiše stát,
a po pravdě se tě ptát.

Tvá slova jsou jako slast,
je to jenom velká past?
Vím, že tě nikdy nebudu mít,
ale chci tvou ruku do své vzít.

Jsi jako malé mámení,
mám pořád jenom trápení.
Chci s tebou pořád být,
a přitom víno s tebou pít.

Chci se ti dívat přímo do očí,
ale hlava se mi z toho točí.
Úsměv máš tak krásný,
budeš ale pořád šťastný?

Mírně se mi pořád směješ,
nikdy přede mnou nepláčeš.
Chci se s tebou pořád smát,
vím, že se o tebe nemusím bát.

Chci, aby jsi mě chápal,
a přitom mou otázku hádal.
Otázky těžké ti nekladu,
a tvé srdce si nekradu.

Své srdce si klidně nech,
ale vím, že v tom máš pech.
Pravdu máš pořád stejnou,
lásku si nezískáš planou.

Když se na tebe dívám, zčervenají mi líce,
když se chci nadechnout, mám stáhlé plíce.
Dýchat pořádně nemůžu,
ale s láskou ti ráda pomůžu.

Nevím, jak ti to mám říct, že se mi líbíš
a polibek mi někdy slíbíš?
Míšo, mám tě moc ráda,
vím, že to je 100%ní pravda.

V myšlenkách se mi víří jméno tvé,
klidně ti dám i srdce své.
Nemůžu na tebe zapomenout,
tvůj obličej si připomenout.

Tvé jméno je tak pěkné,
myšlenky jsou zase běžné.
Tvé slzy jsou tak lehké,
a slova láskou křehké.

Kdo ví, na co teď myslíš,
směšné věci si při tom kreslíš.
Je to milé, se na tebe dívat,
a jenom tak si povídat.

Ráda poslouchám tvůj hlas,
chtěla bych obejmout tvůj pas.
Červená budu na lících,
kyslík mi chybí v plících.

Dívat se na tebe je moje radost,
nadávky od učitelů zase zlost.
Držím slova v hrudi své,
bojím se je říct osobě tvé.

Chováš se jako každý,
někdy máš obličej vážný.
Nikdy si se mnů nechceš povídat,
ale za zády se mi posmívat.

Vím, že si tě nezískám,
raději z úcty slova polykám.
Nevím ani, co si o mně myslíš,
ale pořád nad něčím přemýšlíš.

Míšo, prosím dovol mi tě pochopit,
já se nechci v nevědomosti utopit.
Vím, že mě máš rád,
aby to zase nebyl pád.