Studánko, moje vodo živá,
vzbuď se a zvedni z kalných peřejí.
Když člověk se do Tvých hloubek dívá,
srdce ho bolí, slzy se linou v krůpějích.

Studánko, moje vodo živá,
vzchop se a zprůzračni tok svůj,
ať se zas do Tvých hloubek dívám
a vidím v nich osud - můj i Tvůj.

Studánka prosby vyslyšela,
průzračná záře se v ní rozlila,
line se vzhůru síla smělá,
tu strašnou bolest v srdci zhojila.

Do očí se Ti, studánko, dívám,
vidím v nich osud můj i Tvůj
a slzy dojetí marně skrývám,
prosím Tě, lásko, moc se mi opatruj.