Slza luny

Kapka rosy zachycena trnem růže,
je slzou luny, jež o šťastné lásce sní.
Nemůže krvácet, byť chycena. A co zmůže?
Jednou z milionů, proč ona jen bůh ví.

Chtěla padnout na květ, být jeho ozdobou,
být doplňkem tak dokonalé krásy.
Však všechny se tam vejít nemohou
a růži již nezbylo pro slzu to místo spásy.

Jednou ve vzduchu se rozptýlí,
luna ji vezme nazpět.
Až znovu onu slzu lásky uroní,
snad i ona padne na květ.