Už jen vzpomínky mi zase zbyly,
a kousky srdce, co se utrápily,
Nezbývá mi nic než říct,
že krásné časy jsou už pryč.

Už nechci jí kazit život,
nechci, aby trápila se zas,
jsem rád, že ji mám blízko sebe,
ač selhává mi při tom hlas.

Je teď šťastná a tak to bude,
jen pár snů mi o ní zbude.
Nechci zklamat důvěru její,
chci, ať se její rtíky stále smějí.

Chci, ať se úsměv drží na její tváři,
ať její vlásky lesknou se v polární záři,
chci, ať štěstí se jí drží na každém kroku,
chci, ať s láskou svou se dožije sta roků.

Má své kouzlo, kterým oslnila svět,
políbit už nikdy nebudu ji smět,
protože nechci, aby znovu řekla,
že v životě se mnou se nejvíc spletla.

Chci, aby ze života radost měla,
aby se jí splnilo to, co chtěla,
chci, ať její srdce tam, kde je, zůstane,
a hlavně ať se jí nic zlého nestane.

Chci s ní být už pouze ve snu,
a než naposledy na zem klesnu,
chci její jméno vyslovit,
aby má duše měla navždy klid.