Déšť jarního rána

Kdyby jsi byl deštěm jarního rána,
při každičké bouřce chodila bych bosá a nahá.
Kdyby jsi byl sluncem a svítil na mě každé ráno,
věděla bych, že jsi to ty
a že to přeci není tak dávno...
Je to sotva pár dnů,
ale já jsem opět schován do svých snů.
Do těch, ve kterých jsme ty a já,
tam, kde jsme společně,
tam, kde jsme OBA DVA.