Osud

Svlékni si košilku, lásko moje,
do rána bílého daleko je,
do rána daleko, k tobě kousek,
je krásné, když dva lidi milujou se.

Líbám tvé tělo čarovné, hladím tvoje vlásky,
v povzdálí zpívají Petr a Iveta Knoflíky Lásky.
Miluji Tě hodně moc, a ty to moc dobře víš,
ale cesty osudu ani já, ani ty nezměníš.

Milování je radost, milování je strach,
je to dlouhá bílá linka,
je to útěk do neznáma,
je to nejkrásnější květinka,
ta opojná vůně KONVALINKA.