Ona i on v životě se potkali,
láskou navzájem k sobě nešetřili,
časem lásku k sobě ona i on si nedávali,
hněvu a zradě navzájem si srdce otevřeli.

Nyní s bolestí v srdci tiše mlčíš,
srdce mé jen na nitce z pavučiny držíš,
ruce osudu ale poručit umíš,
pokud ho však do dlaně neuchopíš,
mezi prsty nitka tiše proklouzne,
jak slza z oka po tváři ukápne,
srdce do prachu smutku upadne,
ale láska má k Tobě nikdy neuvadne.

Tělo mé, jak podzimní list,
vítr roznese na tisíc míst,
vítr vždy když venku zavane,
střípek lásky mé do oka ti padne,
ale tělo mé se již nepozvedne,
neboť ruka jiného Tvé srdce ovládne.