Hlasy v mé hlavě říkají: Braň se tomu,
srdce je však proti tomu.
Začíná mě to ovládat,
ať dělám cokoli, nemůžu mé pocity zastavit.
Nemůžu to nevnímat,
nevím, jak být v pohodě, když nejsem,
nemohu se pohnout dál.
Tahle prázdnota a beznaděj mě zabíjí,
nemohu se odvrátit, když cítím něco víc...
Vím, že to tu je, jen nevyslovené...
tak mi prosím řekni, jestli cítíš to samé...